Partners Cup Čelákovice mýma očima

Ahojky moji drazí,

Tak se opět ozývám zase s troškou optimismu :-) Měla jsem v plánu napsat příspěvek už minulý týden o mé přípravě na první soutěž, ale nakonec jsem to nezvládla. Kromě samotných příprav jsem nezvládala absolutně nic. Asi 4 dny jsem nechodila ani na facebooku a instagram a to už je u mě co říct :-D

I přes to, že jsem celkem optimista a snažím se držet si pozitivní přístup v každé situaci, tentokrát mě ty okolnosti strhly dolů. Poslední týden byl opravdu hodně hodně náročný. Finální příprava byla o dost tvrdší než loni a k tomu na mě ve čtvrtek vlezl nějaký bacil. No říkala jsem si, že jestli přežiju tohle, tak už všechno...
Dokonce jsem si říkala, proč to vlastně dělám a vůbec se mi na soutěž nechtělo. Motivace 0. Chtěla jsem zůstav posteli v pyžamu a koukat se na Přátele. Při odvodňovaní mi bylo dost zle a k tomu ta chřipajzna či co. Ke všemu jsem si všechno chystání, zařizování a balení nechala na poslední dva dny, takže jsem si ani nemohla odpočinout. Spánku bylo málo, stresu hodně. Ale nakonec jsem to doklepla a přežila. A to je hlavní :-)
V den soutěže jsem s formou ale moc spokojená nebyla. Připadala jsem si dost vycuclá a nejvíc jsem to zaznamenala na břiše a zadku. S těmihle dvěma partiemi jsem byla už celkem spokojená a měla jsem radost z pokroku, ale při superkompenzaci a odvodnění mi břišáky úplně zalezly a zadek zvadnul :-(
Pokud Vás zajíma ta superkompenzace a odvodnění, tak ve zkratce:

- Od neděle do středy jsem měla nuly. Jen na rýžovém proteinu, seitanu a listové zelenině a okurce + kardio a dvoufázové silové tréninky vršku. Poslední těžké nohy jsem měla v neděli ráno.
- Ve středu večer jsem začala cukrovat na raciích a pít urologický čaj. Celkem od té středy večera do pátku večera jsem snědla 15 balení racio chlebíků. Měla jsem z toho sedřenou celou pusu, jelikož jsem to samozřejmě nemohla ani zapít. Lidi, kteří to nezažili si myslí, jaké je to cukrování blaho, ale je to horší než nulky. Fakt jsem s tím už válčila. I když mám rýžové chlebíčky ráda, tak tohle už bylo prostě moc.
- V den závodů jsem snědla další balík a k tomu skleničku a půl džemu.

Karolínka mě ráno učesala a nalíčila u ní doma, Luky nás vyzvedl a vyrazili jsme do Čelákovic. Cítila jsem se už o něco lépe. Závodnic bylo hodně. Bikinek celkem 21 a rozdělili nás do dvou kategorií podle výšky. Já byla samozřejmě v malých do 164 cm s čísílkem 21, které jsem si vylosovala.

K mému milému přikvapení dorazila kolem poledne i Karolínka 2 :-) To jsem měla velkou radost, protože mi tam obě holky společně s manžou byli velkou oporou. Dokonce mi Kája přivezla i nějaké dobrůtky z Veganzu.

Semifinále začínalo ve 13h a bikini měly jít na řadu ve 14h. Takže jsem si to všechno i tak naplánovala, abych se stihla namazat, do upravit, rozcvičit atd. Jenže když mě zrovna Luky mazal a Kája mi začala rozpouštět vlasy, přiběhl pořadatel, že už mám být dávno na pódiu :-O A to bylo 13:45!!! Byla jsem pěkně nekrknutá. Rychle jsem natřela lesk, nazula pantoflíky, číslo jsem rychle přibouchla pod pódiem a hrdinně vyběhla nahoru pod reflektory jako by nic :-) Sice jsem měla namazanou půlku těla a nebyla jsem ani rozcvičená, ale přišlo mi to docela komické :-D Stejně, co jsem s tím v tu chvíli mohla dělat. Tak jsem se raději začala usmívat a pózovat.

Opravdu jsem si to užívala. V tu chvíli, jak jsem tam stála mi konečně dotrklo, proč jsem to všechno dělala. Je to božský pocit, ta chvilka slávy. Když můžete všem ukázat tu dřinu, kterou jste odmakali. Byla jsem opravdu šťastná a to nakrucování a usmívání jsem si maximálně užívala! :-) Byla jsem ve druhém vyvolávání. Když jsem z pódia slyšela, jak někdo křičí moje číslo, úplně mi bušilo srdce :-) (Děkuju Marti!). Ale utelklo to hrozně rychle a už nás hnaly zase pryč.
Pak už se čekalo jen na výsledky. Daly si s tím docela na čas. Já jsem se mezitím šla fotit ven. V samé eufórii jsem úplné zapomněla, že jsem nemocná a je asi 10 stupňů a nakráčela jsem si tam jen bosky v bikinách :-D

Těsně před finále přinesli výsledky a já tam nebyla. Trošku zklamaná jsem byla, ale když jsem si uvědomila, že to znamená, že můžu jít dřív pít a jíst, hned mě to přešlo :-)
No konkurence byla veliká. Všechny holky měly super formu a vypadaly krásně. Později jsem se na internetu dozvěděla, že jsem 11., tedy předposlední. Ale když se podívám na tu kočku, co skončila poslední, nijak mě to neuraží. A navíc vím, že jsem měla hodně nedostatků včetně úpravy pokožky. Ale je to dobrá zkušenost a do příště vím, co vylepšovat.
Pak dorazila Lída, tak jsem se jí šla ukázat a pak jsem se už konečně mohla vrhnout na svůj litr a půl intracellu, který mě čekal v tašce. Nu a šla jsem si už jen užívat finále z pohledu diváka. Což mi v tu chvíli bylo mnohem příjemnější, jak jsem si už mohla oddechnout.
Chápejte, já bych si samozrějmé chtěla odnést nějakou trofej a dostat se aspoň do toho finále. Ale popravdě, beru to spíš jako zábavu a můj vesmír na tom nestojí.
Večer jsem si užila na sushi a po cestě domů jsem ještě trochu mlsala ze soutěžní krabičky sladkostí.

V neděli jsem si dala ještě volno, protože jsem si už opravdu potřebovala odpočinout a do vyléčit ten bacil. No ale od pondělka jsem hned rozjela zase přípravu na plno. Měla jsem spoustu sil, takže těžké nohy jsem odjela opravdu s plným nasazením. Ještě teď mě bolí jako blázen. S Lídou jsme naplánovaly novou strategii na cukrování a odvodnění a k tomu budu vylepšovat nátěr, celkovou visage a prezentaci.
V sobotu mě čeká Grand Prix PEPA Opava(kde bude i Veronika Gulášová!) a v neděli Grand Prix fintess Brno, kde jsem byla loni na své premiéře.

 Už se moc těším! Tentokrát víc než minule, protože jsem už zdravá, zase namotivovaná a myslím, že budu o kousek lepší než minulý týden :-)

Pokud tam budete, určitě se za mnou zastavte mě pozdravit. Moc mě to potěší a dostanete ode mě malý dáreček :-)

A držte hlavně palečky ;-) Dám Vám echo, co nejdřív to půjde. Sledujte můj FB.

Více fotek ze sobotní soutěže Partners cup Čelákovice najdete ve fotogalerii ZDE. Budu ještě další přidávat.

Papa :-)