Dojmy ze soutěží

Fůůů ha! Tak kde začít? :-) Je toho tolik! Tolik zážitků, dojmů, emocí, bude těžké shrnout to do jednoho článku, ale přesto vás o to nemůžu ochudit :-)



Po závodech v Čelákovicích ze mě spadla ta největší tréma a nervozita a naopak jsem načerpala motivaci a nadšení. Taky jsem se konečně vyléčila z virózy a po jednom dni volna v neděli jsem se se začátkem nového týdne vrhla zase naplno do přípravy. Už to nebylo tak hektické, protože většinu věcí jsem měla zařízených a proběhlo to celkem v poklidu. Změnily jsme s trenérkou trochu systém superkompenzace a odvodnění. Odvodnění bylo teď o něco delší, hlavně proto, že jsem měla závody dvoje, ale zvládla jsem to docela v pohodě. Ve čtvrtek a v pátek jsem cukrovala napůl na raciích a napůl na pečených bramborech.

To pro mě bylo příjemnější a hlavně jsem už měla zase pořádný apetit, když jsem byla zdravá. Měla jsem radost, protože jsem viděla, že se forma oproti minulému víkendu výrazně vylepšila. Především ten zadek, který mi na Čelákovicích nějak záhadně zvadnul. Jinak se to ani říct nedá.

 Vyráželi jsme v pátek odpoledne z Plzně směr Opava. Ještě předtím mi Luky udělal první nátěr barvy, nabrali jsme Káju, moji nepostradatelnou vizážistku a jeli. Cesta docela utekla, i když bylo hodně kolon a já si na zadním sedadle vesele drobila s rýžovými chlebíčky :-)
Večer jsme přijeli do Vekých Hoštic k manželově rodině. Já si jen umyla vlasy, dodělala druhý nátěr barvy a šla jsem na kutě.
V sobotu ráno mě Karolína nalíčila, učesala, já si u toho vypila kávu, zbaštila ovocné rýžové chlebíčky a jeli jsme do Opavy na registraci. Závodníků bylo hodně a tentokrát z celé Evropy. Hlavně těch bikinek! Účast byla obrovská - 48 závodnic. Rozdělovaly nás do 3 kategorií podle výšky. Já byla samozřejmě v mrňousech do 163 cm.

Po registraci bylo ještě hodně času, tak jsme si jeli ještě trochu odpočinout domů a vrátili jsme se hodinu před tím, než jsem měla jít na řadu. I zákulisí bylo útulné. Organizace skvělá, takže jsem si to parádně užívala. Byl klídek na to doladit pořádně nátěr, povrch pokožky, vlasy, rozcvičit se, napumpovat ramínka a zadek, dokrmit se džemem, atd.

Obrovskou radost jsem měla z toho, že jsem se v zákulisí viděla s Veroniku Gulášovou, která je můj vzor a taky jsem si jí po semifinále dokonce ulovila na focení :-)

Když na nás přišla řada, nebyla jsem vůbec nervózní, naopak už hrozně natěšená :-) Na pódiu jsem si to skvěle užila. V tom Slezské divadle to bylo opravdu krásné. Byla jsem dvakrát vyvolávaná a předvedla jsem se, jak nejlépe jsem mohla. Tahle soutěž byla především o zážitku a zkušenosti a bylo předem jasné, že tady se do finále nemůžu dostat ani nějakým zázrakem. A tak možná i proto jsem byla takový uvolněná a bez stresu. Jen jsem si prostě vychutnávala tu chvíli, kdy tam můžu stát a zářit.

Po semifinále jsem se sbalila a šla jsem se ven fotit k fontáně. Opět mi bylo úplně fuk, kolik je venku stupňů. Z těch sacharidů a džemů, tedy samozřejmě adrenalinu jsem vždycky hrozně rozžhavená :-D

Odpoledne jsme už jen doma odpočívali, dala jsem si spršku, trochu se najedla, převlékla se do civilu a vyrazili jsme na finále jako diváci. Byla jsem už hodně unavená a popravdě, v ten večer jsem si říkala, jak je to fajn, dívat se na tu krásu jen takhle z tribuny a že bych zítra nejraději byla na tomhle místě, nejlépe ještě s pitím a nějakou dobrotou v ruce a ne zase na pódiu, rýžových chlebíčkách a bez vody.

Ale vrátili jsme se domů, šla jsem spinkat a nakonec jsem to přečkala. Druhý den jsme vstávali hodně brzy, protože nás čekala cesta do Brna. Takže repete - líčení, účes, kafíčko, chlebíčky, všechno sbalit a vyrazili jsme.

Třetí soutěž Grand prix fitness byla v takovém pěkném odlehlém golfovém resortu. Bylo to tam moc hezké, ale přelidněné závodníky. V klidu jsem se zase zaregistrovala, usídlila v zákulisí, nachystala se do plavek, Luky s Karol mi doladili barvu a visage a pak už se jen čekalo. Měli velké zpoždění, takže to čekání bylo docela dlouhé. Hodila jsem si nožky nahoru a relaxovala.

Když se na nás konečně dostala řada a měly jsme jít na pódium, nastaly nějaké zmatky. Organizace tam opravdu nebyla vůbec dobré a to zkazí náladu. Nikdo nevěděl, zda se má jít T-walk a nebo jen se uvést a zařadit se. První závodnice šla T-walk, druhá se zařadila a já byla třetí. Tak co teď? Víc získám, když půjdu T-walk, říkala jsem si, tak jsem vyrazila, jenže v půlce mojí prezentace začal uvaděč vyvolávat další závodníci za mnou. Tak jsem se tam tak nesměle otočila a šla se zařadit. Trošku mě to naštvalo a celkově to na tom pódiu pak už nebylo ono. Snažila jsem se, ale tohle mě rozhodilo. Navíc tam bylo hrozně světla, pódium bylo malé a hrozné horko. Vyvolávaná jsem byla jen jedno a až někdy na popáté.

Byla jsem docela ráda, když jsem pak mohla už odejít. Ale i tak jsem byla ráda, že jsem i třetí soutěž zvládla. Navíc Luky mi to tentokrát celé natočil, což bylo super, protože jsem se na sebe mohla podívat a zhodnotit chyby, které dělám a také se vidět v pohybu - svojí postavu, formu, atd. To je nejlepší zpětná vazba. Video brzo zpracuju a dám ho na svůj kanál na youtube. Který je mimochodem ZDE. Ještě tam toho moc nemám, ale bude to postupně přibývat ;-) Mám v plánu natáčet více videí. Jak tréninková, tak i recepty, nějaké povídání, atd ;-)

Po semifinále jsem šla zavolat Lídě, abych s ní vše probrala a ujistila se, že už se můžu pomalu balit, jít se napapat a jet domů. Už jsem byla unavená a tentokrát se mi už na finále zůstávat nechtělo. A hlavně jsem se už hrozně těšila na náš společný odměňovací večer s mojí skupinkou :-) A že stál za to!

Ani nepamatuju, kdy jsem jedla s takovou chutí. A pila samozřejmě :-) Veganská pizza v La Stradě byla opravdu božská! Určitě se tam na ní zase někdy vrátím. I salátek, víno, zázvorová limonáda, všechno chutnalo jako nebe! Byla to docela nostalgie, protože v téhle restauraci jsem byla po druhé v životě a poprvé to bylo právě taky po první soutěži.

Po cestě domů jsme se zastavili v Glubusu, kde jsme si koupili veganskou zmrzlinku. A to hned dva nanukáče a 4 kornoutky :-D K tomu jsem vytáhla posoutěžní krabičku a veselá jízda domů mohla začít :-)

Když jsme do sebe nacpali, co se do nás ještě vešlo, upadly jsme s Karolínou na zadních sedadlech do kómatu a Luky nás chudák z Brna až do Plzně bezpečně dovezl domů.

Fůůůůůůůůůůůůů, to byla jídla :-) Jsem tak šťastná, že jsem to všechno zvládla a soutěží se mohla zúčastnit. Mám z toho všechno jen ty nejkrásnější vzpomínky a vůbec ničeho nelituju, ani nejsem zklamaná. Vím, na čem jsem a co chci dále zlepšovat. Do soutěží jsem se naprosto zamilovala a už se nemůžu dočkat na jarní sezónu. Do té doby budu ale pořádně makat, ať to stojí za to! Tam už chci jít s o dost větším sebevědomím a ambicemi. Tak mi držte palečky ;-)

Jinak moje umístění na soutěžích bylo takovéhle:

Partners cup Čelákovice - 11. z 12.

Grand prix fitness PEPA Opava -  13. z 15.
Grand prix fitness Brno - 13. z 15.

Já vím, nic moc teda. Pěkná bída :-D Ale nevěším hlavu. Neříkám si: "Já na to nemám" nebo že nejsem dost dobrá. Nesvádím nic na genetiku nebo třeba na to, že to je kvůli tomu, že třeba nejím maso :-D To vůbec ne. Když mám být upřímná, sama sobě jsem se líbila. Ale vím, že jsem nebyla dost vyrýsovaná, a i když jsem měla dobře naučené pózy, nezvládala jsem moc ten celkový projev. Nebyla jsem dost suveréní. Ale to všechno proto, že na přípravu jsem měla jen necelých 7 týdnů. A taky jsem shazovala opravdu hodně kil. Celkem 11kg. A jsem na sebe pyšná, za ten kus odvedené práce. Jsem vděčná za zážitky a zkušenosti, které mi do jara pomohou posunout se o veliký kus. Takže suma sumárum, jsem maximálně spokojená. Hlavně za ten pokrok, který jsem za rok udělala.

No kus práce tam vidím :-) V příštím článku vám napíšu něco o tom, jak se mám teď, jaký mám jídelníček, tréninky, strategii, plány, atd. ;-)

Mějte se krásně :-*