Moje zkušenosti s objemovkou - co jsem dělala špatně

Ahojky moji drazí,

tak se zase hlásím, abych vám o sobě něco prozradila ;-) Tentokrát bych se s vámi ráda podělila o svou zkušenosti z objemovkou, která mi do jisté míry prospěla i neprospěla. Byla to moje první zkušenost a dostatečně jsem se z ní poučila, abych mohla vyhodnotit, co jsem dělala špatně a případně pomoct vám se z mých chyb poučit a vyvarovat se jim. A hlavně se z nich poučit sama :-)



Jak asi víte, pokud čtete nějakou dobu můj blog, po minulé soutěži, která byla před rokem jsem se pustila s dobrou vírou do objemovky. Všechno to byly mé první zkušenosti, protože dřív jsem si prostě udržovala štíhlou postavu, sem tam držela nějakou dietu, chodila cvičit, běhat, bruslit, jedla jsem zdravě a všechno jsem vedla tak nějak přiměřeně. Žádné rýsování na 10% tuku nebo jedení velkých objemů jídla pro rychlejší nárůst svalů. To začalo až když jsem se rozhodla, že svůj fitness životní styl chci posunout na vyšší level, dát si pořádnou výzvu a připravit se na soutěž.

Což se mi s pomocí tehdejší trenérky povedlo i na rostlinné stravě. I když jsem byla ještě málo osvalená a neměla žádné zkušenosti ani znalosti, kromě těch, co jsem vyčetla na internetu, řekla bych, že se mi to povedlo ještě tak jakš takš slušně. Soutěž jsem si moc užila i to všechno kolem. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to dotáhla do konce a vůbec jsem ani nepociťovala zklamání z toho, že jsem se neumístila. Ale nalákalo mě to a věděla jsem, že chci pokračovat dál, zlepšovat se a mít víc svalů, lepší formu. Do další soutěže bylo ještě daleko, zima před námi, takže se nabízela objemovka jako nejideálnější varianta. A popravdě už jsem se nemohla dočkat, až zase zpestřím jídelníček a zvednu velikost porcí. Soutěžní dieta trvalo dlouho a byl to pro mě úplně nové - sacharidové vlny a chudý výběr potravin, které se opakovaly pořád dokola. A tak jsem se nemohla už dočkat, až budu jíst a jíst, makat a makat, růst a růst. Pak samozřejmě před jarem zase nasadím sacharidové vlny, vyrýsuju a bude to nádhera. Znělo to jednoduše a slibně...

JENŽE!
Nikdo mě neupozornil na to, že když skončí soutěžní příprava a tím pádem i dieta, tělo chce ty ztracená kila zpět. Jemu se nelíbí tak nízké procento tuku, cítí se slabé a ohrožené a tak vás tlačí honem rychle to dozásobit a nejlépe ještě udělat nadzásoby, kdyby ještě někdy takováhle strašná krizová situace nastala.
Takže prostě jíte a jíte a jíte. Máte chuť úplně na všechno a pořád nemáte dost. Nikdo mi neřekl, že tohle je špatně a tak jsem se s tím netrápila. Po soutěži jsem si to přece zasloužila! Hned ze závodů jsme jeli s mým drahým na chatu na Šumavu a tam jsme snídali každý den kakao a čerstvým pečivem z místní pekárny, s máslem a džemem, večeřela jsem klidně 10 palačinek s džemem a karobelou a moje tělo vrnělo blahem. Bodeď by ně :-D No ale říkala jsem si, že jak se vrátím, zase začnu s nějakým režimem. 5 dní po závodech jsem se takhle futrovala. Když jsem přijela domů, naplánovala jsem si teda ten jakože objem na nějakých 2000-2400 kcal za den a jeden den v týdnů dokonce 500g sacharidů. No ať to pěkně roste ne :-) Ale ani to mi nebylo dost. Pořád jsem měla hrozné chutě na sladké a tučné věci. A tak jsem často i po večeři jedla sladké anebo arašídové a ořechy. Taky mi ta nárazová změna způsobila těžkosti s trávením, které byly dost nepříjemné.

No nic, já ale jela dál. Je pravda, že s tréninky jsem se opravdu nešetřila. Byly těžké, vydatné a časté. Snažila jsem se jet maximální váhy, náročnější cviky a zaměřit se hlavně na ty slabší partie. Kardio bylo na minimu, asi tak 30 minut 1-2x týdně a to jídlo jsme do sebe tlačila, jak to šlo. Těch 2000-2400 kcal po celou dobu. Není to zas tak moc, ale já měla co dělat to strávit. Ovšem problém nastával po večerech, kdy mě často honila mlsná a já se ani moc netrápila s tím, že bych se omezovala (mám přece objem ne), tak jsem si i ty sladkosti po večerech sem tam dopřávala. Nějak jsem si ani moc v té zimně pod svetry a kabáty nevšímala, jak rostu. Ale bohužel ne jen na těch svalech, ale především tuku. To ale k tomu objemu přece patří ne? Byla jsem s tím smířená a počítala, že od ledna to zase pěkně začnu shazovat a jen odhalím ty nabrané svaly.

Kéž by to bylo tak snadné! Můj plán byl takový, že od ledna začnu přidávat kardio a každý týden jen snižovat o něco kalorický příjem a ono to pěkně půjde. Samozřejmě jsem si Vánoce ještě náležitě užila (fuj, ještě teď je mi špatně, když si vzpomenu, jak jsem se přecpávala cukrovím a salátem :-().

Když jsem v lednu šla na první pořádné kardio a dala si 0 sacharidů, myslela jsem, že mě to složí. Byla mi tak zle jako nikdy. Hned po tom večerním kardiu jsem doma spořádala celý balík rýžových chlebíčků, abych se vzpamatovala. To co dřív šlo docela přirozeně bylo teď jako nemožné. Sacharidové vlny??? Proboha ne! I když jsem jedla 1800 kcal, měla jsem hlad a byla jsem nervózní. Ale musela jsem se snažit to vydržet. A vydržela, ale nic moc se nedělo. Hlavně jsem měla svojí hlavu, neposlouchala jsem moc trenérku a dělala jsem si to po svém. Myslela jsem, že já vím lépe, jak na to a že to zvládnu.

Ale strašně jsem s tím bojovala a kila se nehýbaly. (No jo, já bojovnice. Asi bych si měla blog přejmenovat na deník milovnice, abych si tohle nepřivolávala :-D) A když už jsem nějaké se vším úsilím shodila, musela jsem si naplánovat "cheat day", abych se uklidnila a psychicky připravila na další týdny diety. Nacpala jsem se a i to jedno malé shozené kilo bylo zase zpátky. Zoufalství!

Byla jsem z toho vždycky vystresovaná, když jsem se měla jít po týdnu vážit. A to zklamání, když se váha nehnula bylo těžké. Pořád jsem ten svůj plán přeorávala a překopávala. Měnila strategii a byla netrpělivá a zoufalá. Opravdu na tohle období nebudu vzpomínat hezky. Když se po týdnu až dvou z mého pohledu nic nedělo, uplakaně jsem se vrhla do náruče sušenek, čokolád a kalorických jídel. Byl to začarovaný kruh.

Po několika měsících jsem si uvědomila, že na jarní soutěže můžu zapomenout. Ale já hlavně chtěla zase zpět svoje štíhlé tělo. Cítit se krásná a fit. Tolik mi to chybělo a bylo jsem z toho smutná.

Kde ale byla ta chyba? Jak to, že jsem jako výživový poradce nedokázala sama sobě udělat funkční plán a zhubnout? I když jsem v té době dělala plány svým klientům, které fungovaly a oni díky mě hubly? Proč já ne???

Moje tělo prostě bylo už moc vystresované. Fyzicky i psychicky. Zaprvé z těch velkých a náhlých změn - soutěžní příprava, kardio, hladovění - BUM PRÁSK!! Přejídání, hromada jídla, minimum aerobních aktivit, velký příbytek tuku. A teď najednou to zase dřít dolů? Teď po něm mám chtít aby se toho tuku zase začalo zbavovat, když si ho tak pracně zase uložilo? To se mu tedy nechtělo vůbec. A k tomu ten psychický nátlak a netrpělivost z mojí hlavy. Prostě dost blbé okolnosti a kombinace.

Ale samozřejmě všechno se dá vyřešit. A ne že bych nevěděla jak na to, ale já byla vystresovaná, netrpělivá, nervózní, necítila jsem se dobře ve vlastním těle a hlavně jsem ani nevěřila sama sobě. Neměla jsem pořádně s kým se poradit. Neměla jsem nikoho, kdo by mě podpořil, když to bylo potřeba. Nemluvím teď o mém manželovi, který mi samozřejmě byl oporou po celou dobu, ale myslím někoho, kdo by mě ujistil, že vše se děje tak jak má, že dělám vše správně, že i malé výsledky jsou teď podstatné a že musím vydržet. Ale nikdo takový tu nebyl a tak jsem jen dělala pořád nějaké změny, trápila se nicotnými výsledky a čekala na zázrak.

Hlavní poučení, které z celého tohohle článku má vyplynout je, že

VŠICHNI POTŘEBUJEME KOUČE. I KOUČ POTŘEBUJE KOUČE.

Tak to prostě je. I ty největší profíci, kteří mají sami řady vlastních klientů se skvělými výsledky i ti potřebují pomoc, rady, podporu a objektivní pohled druhého člověka. Já se svým klientkám a klietům snažím být dobrým rádcem i podporou, ukazovat jim vše v pozitivním světle a věnovat jim maximální pozornost, ale nedokážu tu samou službu dělat sama sobě. To prostě ani není možné.

No a tak když jsem po půl roce snažení a trápení dospěla k závěru, že tohle nikam nevede, rozhodla jsem se vyhledat pomoc. Oslovila jsem tedy trenérku v Praze, na kterou jsem slyšela jen samou chválu a rozhodla se, že tomu dám další šanci a nechám si takhle od někoho poradit. Byla jsem už opravdu unavená z toho, jak jsem musela o všem tolik přemýšlet a analyzovat to. Byla jsem také dost rozladěná z toho, že jsem ještě navíc takhle rozhodila svoje tělo, když mi tolik záleží na tom být zdravá.

Šla jsem tedy za touhle paní, odvyprávěla jí celý svůj příběh a rozhodla se jí 100% důvěřovat. Tak jako to chci po svých klientech. Prostě jsem se zcela oddala všemu co mi řekla. O ničem jsem nespekulovala i když jsem neviděla logiku ve všem, co mi doporučila. I když bych spoustu věcí raději udělala jinak nebo jsem si musela zvyknout na nové tréninky a nový způsob stravování. Jediná moje podmínka byla rostlinná strava. Což ona respektovala a za to jsem jí vděčná. Prostě co řekla, to jsem udělala. Nechtěla jsem se už ani sama doma vážit, prohlížet, kontrolovat. I to všechno dělala ona za mě. Když jsem měla pocit, že nevidím pokrok a přijela jsem za ní, ona mě z toho hned vyvedla, změřila mě a ukázala mi, že váha opravdu není všechno! Dala mi znovu víru a hlavně podporu. Je to neskutečně osvobozující pocit. Prostě se svěřit někomu, komu naprosto důvěřujete. A když začnou přicházet výsledky je to nádherný pocit vítězství!

Můj celý problém byl v tom, že jsem si prostě nevěřila. Bála jsem se udělat si režim přísný, abych si neublížila, pochybovala jsem o tom, jestli vše dělám správně, když jsem výsledky neviděla hned. Odmítala jsem být trpělivá. A tak jsem se jen točila v bludném kruhu.

Hlavně dnes už také vím, že existuje něco jako "reverzní dieta". A to si zapamatujte, protože to je hodně důležitá věc. Není možné jen tak přeskakovat z objemu do diety a z diety do objemu. Pokud chcete kvalitní výsledky, zachovat si zdraví a neutrpět újmu, musíte tělo pomaličku zvykat. Nechat ho se přizpůsobit a nemučit ho náhlými zvraty. Reverzní dieta je přechod. Taková návratovka z diety nebo objemu. Chystám se o tom napsat samostatný článek, protože je to rozsáhlejší téma, které stojí za to rozvést. Sama mám v plánu se do reverzní diety brzy pustit, abych si maximálně zvýšila kapacitu metabolismu. Ale pokud vás už teď tohle téma zaujalo a chcete se o reverzní dietě dovědět víc, přečtěte si třeba tenhle skvělý článek od Amber Orton: http://www.adofitness.net/?p=281

Snad pro vás tahle má zpověď bude mít nějaký přínos a pomůže vám předejít chybám, které jsem dělala já. Přesto ničeho nelituju, jsou to pro mě cenné zkušenosti. A to co nás nezabije, to nás posilí! Je to tak? :-) Jsem šťastná, opravdu nesmírně šťastná, že teď už můžu říct, že celé tohle těžké období je za mnou a já se zase můžu radovat z pokroku a nových cílů, které mám :-) Užívám si život, raduju se z každé maličkosti a především z toho, že dělám přesně to, co chci a že mě to dělá tak šťastnou. Stále hledám rovnováhu v každodenním životě, ale to je úkol na celý život. A o tom to přece je :-)

Na druhou stranu, během objemovky a celkově posledního roku jsem na svalíkách pěkně zamakala a doufám, že to na příští soutěži bude vidět ;-)

Nevzdala jsem se ani na jediný okamžik. Pořád jsem se snažila a usilovala o svůj cíl a sen bez jediného zaváhání. Bylo to někdy opravdu těžké, ale já ani na vteřinu nepřestala věřit, že to dokážu a že si opět budu moc stoupnout před zrcadlo a být na sebe pyšná. Věděla jsem, že "to" "tam někde" je a to, že jsem to nemohla v danou chvíli uchopit mě ani na moment nezvrklalo. NIKDY jsem to nevzdala! NIKDY jsem nepřestala věřit...

A jestli vám někdo bude někdy říkat, že se trápíte zbytečně a že když budete ve formě nebo štíhlejší, stejně díky tomu šťastnější nebudete, nevěřte mu. Je to LEŽ!

Je jedno, jaká je vaše představa o vašem těle. Pro někoho to může být shodit 20 kilo, pro někoho trošku nabrat svaly na ramenou, pro někoho jen poslední 2 cm v pase. Ale důležité je, že když to dokážete, budete na sebe hrdí, budete se cítit krásní/krásné a ten pocit vás bude provázet při každém probuzení, usínání, oblékání, pohledu do zrcadla, doteku na vlastním těle a nikdo vám ho nemůže vzít. Zvedne vám to sebevědomí a naprosto změní život. Taková je PRAVDA...

Mějte se krásně!

Příště vám napíšu zase něco o svém současném jídelníčku a tréninkovém plánu ;-)