V poslední době se mi na tohle téma a s ním spojené oblasti života honí hlavou hodně myšlenek. Přemýšlím hlavně o rovnováze. Absolutní rovnováhy nelze dosáhnout, ale můžeme se o to aspoň pokusit. Pro mě to bylo vždycky hodně těžké, protože jsem většinou lítala jen ode zdi ke zdi. Měla jsem na sebe hodně požadavků a často se je snažila tlačit všemi možnými prostředky, až jsem si tím ubližovala. Chtěla jsem stále sobě a svému okolí něco dokazovat, abych měla pocit, že za něco stojím. Když se mi to nepodařilo na 100%, nesnesitelně mě to soužilo a žralo zevnitř.
Nevím, co se přesně stalo. Asi jsem toho už prostě měla dost. Všechny ty rány a překážky, se kterými jsem se poslední roky potýkala se nyní poskládaly jako puzzle a ukázaly mi celek. Celek mojí zkušenosti a ponaučení. Neříkám, že jsem teď nějak osvícená, ale mám pocit, že jsem konečně na dobré cestě. Na cestě k konstatnímu pocitu radosti, nalezení rovnováhy a klidu.
Možná vám to pořád nezní moc logicky, tak budu mluvit konkrétně. O věcech, které jsem si v poslední době uvědomila a které začaly jako dílky zapadat do skládanky mého života. Mám totiž pocit, že konečně začínám poznávat sama sebe. Opustila jsem snahu přiblížit se svým vzorům a snažit se je napodobovat. Místo toho jsem začala poznávat sama sebe a stávat se SEBOU. A řeknu vám, je to krásný pocit :-)
Zaprvé, jak jsem psala v nedávném článku "Proč nejsem VEGAN". Tohle je jedna z těch sfér. Být vegan mi dávalo pocit, že něco znamenám, že někam patřím a něco vyznávám. Byla to ale jen taková berlička, protože jsem se bála být sama sebou. Miluju rostlinnou stravu a dělá mi radost šířit osvětu o ní. Jak může člověka uzdravit a pomoci mu zdraví udržet. Jak díky ní může být v souladu s přírodou a s vlastním tělem. Ale na druhou stranu, některé věci, které nejsou čistě rostlinné a měla jsem je ráda jsem ze svého jídelníčku a života vyškrtla i přes svůj pocit. Jen proto, abych mohla být vegan. Mluvím teď hlavně o vajíčkách a rybě na sváteční příležitost. Když už jsem si to někdy dala, nikdy bych to nepřiznala, protože jsem se bála, že by mě za to ostatní odsoudili a zklama bych je.
Tenhle pocit ale odešel. Uvolnila jsem se a zjistila, že se nepotřebuju někam škatulkovat a někomu něco dokazovat, abych se mohla cítit významná. Nejsem vegan. Jen mám ráda rostlinnou stravu a tvoří většinovou část mého jídelníčku. Nejím maso, protože mi nechutná a nelíbí se mi, že by kvůli mojí stravě měli trpět jiní tvorové a být zabíjeni, abych já pak jedla jejich ostatky. I ze stejných důvodů se mi příčí mléčné výrobky. Myslím, že nic z toho k životu nepotřebuju a proto to odmítám. Ale na druhou stranu, vajíčka od slepiček ze dvorku jsou mi celkem symplatická, chutnajími a je mi po nich dobře. A tak jsem je v poslední době do svého jídelníčku zařadla a udělalo mi to radost. Protože dělám to, co chci a cítím to tak. Rybu si dám párkrát do roka na nějakou sváteční příležitost. Na denní bázi bych rybí maso jíst nechtěla. Ale když mám možnost dát si rybu z moře, ráda si na ní pochutnám. Ne z chovu. Ale rybku, které žila svůj život tak, jak měla. Zároveň jí poděkuji a pomodlím se nad ní, než jí sním. Mám k ní úctu. Možná vám to zní divně, ale já to tak cítím.
To jsem se trochu rozepsala. Abych uvedla jiný příklad. Ohledně cvičení a stravy... Sleduju hodně fitnessek, závodnic a modelek na fb a ig. Přináší mi to velkou motivaci. Hodně z nich obdivuji, že dokážou být tak striktní a jíst celý rok batáty, vločky, maso a chřest. Bez kompromisů. Říkala jsem si, že jsem asi slaboch, že nedokážu být taky taková a musím mít ty svoje "cheaty".
Tuhle myšlenku jsem už také rozpustila. Obdivuju je pořád (tedy až na to maso), je to úctihodné. Ale není to můj život, nejsem to já. Popravdě, miluju sladkosti. Miluju víno, chipsy, dobrůtky a taky zbožňuju občas se tím pořádně naprat :-) Samozřejmě mám moc ráda i své zdravé jídlo, které jím každý den a pochutnávám si na něm. Ale kdybych měla pocit, že si ty ostatní věci ZAKAZUJU jednou pro vždy, asi by se mi to nelíbilo. Chci si to dát, jednou za čas. Samozřejmě když se nebudu připravovat na nějakou soutěž nebo nebudu mít zrovna redukční dietu. Ale když budu ve formě, proč si nedopřát. S radostí a ne z pocitu, že je to nějaký cheat - tedy podvod. Nemám ráda podvody a už vůbec nechci podvádět sama sebe. Chci se mít ráda a rozmazlovat se. Starat se o svoje tělo i svojí duši jak nejlíp umím. Když jsem se snažila být "dokonalá" a měla jsem pocit, že si úctu sama k sobě musím nějak zasloužit, často jsem "chybovala" a pak se za to psychicky trestala. Teď se ale snažím najít právě tu ROVNOVÁHU. Ano, budu cvičit, makat, jíst čistě a zdravě. Ale proto, že mě to baví a dělá šťastnou. A když budu chtít, čas od času si dám něco výjimečného, svátečního. Na co se budu těšit a s radostí si to vychutnám. Žádný podvod, spíše jen takovou perličku. A tím spíš, že to nebudu vnímat jako nějaký hřích si to dokážu dát s mírou a třeba si spíš dát něco zdravého, jen pestřejšího než úplně nějaké brutální nezdravé sladkosti a smažené věci, po kterých by mi pak ani nebylo dobře. Rovnováha. To je to, čemu se chci učit a pevně ji zabudovat do svého života. Nic není černé ani bílé. A může to být také krásně barevné!
Další... Dělala jsem spoustu věcí, aby mě za ně ostatní chválili a cenili si mě za to. Ale upřímně. Nenáviděla jsem to. Spoustu času a velký díl svého života jsem zaprodala povinnosti a byla jsem z toho otrávená.
Teď už na to prostě kašlu. Ať se děje vůle boží. Já chci ŽÍT!! A být šťastná, jak jen můžu být. Chci dělat jen to, co mi přinese radost a spokojenost. A taky to teď dělám a můj život se obrátil o 360 stupňů. Celou dobu to bylo tak jednoduché a já to přehlížela. Návod na štěstí je vlastně úplně jednoduchý. Schrnula bych ho do 2 bodů:
- dělejte to, co vás baví
- milujte sami sebe
Nic víc. Nic víc. Zkuste se na chvilku zastavit. Vezměte si papír a tužku. Zamyslete se, kdy jste se naposledy cítili šťastní, plni energie a pocitu, že dokážete hory přenášet. Napište si to a od této chvíle už nedělejte nic jiného.
.JPG)
- Když cvičím, běžím, plavu, bruslím, zvedám činky,... cítím se jako král. Jsem to prostě já. Paní nepřemožitelná!
- Ten pocit po tréninku nebo kardiu, když se vyplavují endorfíny a já jsem na sebe hrdá a totálně spokojená.
- Když jsem v náruči svého miláčka.
- Když s ním chodím na procházky do přírody, držíme se za ruce a povídáme si.
- Když spolu jdeme na večeři, popíjíme vínečko, sdílíme radost z dobrého jídla a sdílíme to, co máme společné.
- Když se s drahouškem válím v posteli a koukáme na filmy a seriály.
- Když si udělám čas jen sama pro sebe. Jdu na procházku, do kavárny na kávu (jako třeba právě teď :-)), udělám si masku na vlasy, zajdu si na nehty a prostě jen tak se rozmazluju, jsem sama se sebou a svými myšlenkami.
- Když vymyšlím nové recepty ze zdravých potravin. Hraju si s chutěmi, barvami a tvary jídel. Kuchtím a pak mám radost, když se to povede, chutná i ostatním a můžu to sdílet prostřednictvím internetu s dalšími stovkami lidí, kteří podle mě pak také kuchtít a mají z toho radost jako já.
- Když pomáhám lidem tím, že jim předvám své zkušnosti a oni díky tomu mohou změnit svůj život k lepšímu.
Každý jsme originál. Každý má jiné touhy a jiné zájmy. Důležité je je v sobě objevit a v žádném případě je nepotlačovat a nezabíjet něčím, co ve skutečnosti nenávidíme a přesto děláme.
Dřív jsem odsuzovala svého manžela, když si třeba objednat pizzu. Klidně v noci, pustil si k ní film a jedl jí třeba nad klávesnicí nebo v posteli. Hrozně mě to pohoršovalo a štvalo. Nebylo to v souladu s mými zásadami. Ale víte, proč mě to ve skutečnosti tak štvalo? Protože jsem mu záviděla. Že i kdybych já něco takového chtěla udělat, nikdy bych si to nedovolila, protože.... pizza??? Vždyť je to nezdavé! Sýr? To není veganské! V noci jídlo? Vždyt po tom budu tloustnout a je to opět nezdravé! Jíst v posteli nebo u televize?? No fuj... Ale v jádru mě jsem měla chuť bežet si sednout vedle něj a vzít si také kousek. On to dělal tak samozřejmě. Bez výčitek a s radostí. A kašlal na to, co si o tom myslím. Někde v hloubi jsem mu to taaaak záviděla. Na druhou stranu si druhý den ráno udělal třeba smoothie k snídani a zase se mnou jedl zdravě a nic si z té občasné odměny nedělal.
Nebo jsem ho prudila za to, když často trávil čas u počítače nebo hraním her. Měla jsem na to svůj názor a štvalo mě, že zrovna můj partner tohle dělá.
Ale NO A CO?? Vždyť dělá prostě to, co ho baví! On mi také nevyčítá, že ráno, sotva rozlepím oči si jdu sednout na záchod i s tabletem s instagramem a sledovat fitnessky z celého světa, co baští a co dělají ve fitku. Které mě tak nakopnout, že hned balím tašku a letím do fitka :-D
Ať si chcete lepit známky, potápět se, vyšívat, vzpírat, navrhovat módní oblečení, péct,... prostě cokoli. DĚLEJTE TO!! Bez ohledu na to, co říkají ostatní. Ať už vás třeba vaše partnerka nebo partner za to buzerují, protože jim se to zrovna nelíbí. Zkuste jim to vysvětlit. Že vás to dělá šťastnými a aby to respektovali. Pokuď vás milují, budou vás podporovat. Pokud ne, odejďete. Ale proboha lidičky, neztrácejte už ani minutu svého života... Rozhlédněte se kolem sebe. Je tu na tom světě spoustu krásných věcí. Když budete dělat to, co vás baví, to, co vám říká vaše srdce, věřit sami sobě a milovat se, budete šťastní ať se bude dít cokoli. I kdybyste bydleli v kanálu a neměli ani vindru. Budete happy :-) A objevíte spoustu krás, které byste jinak ani nezahlédli.
Mějte krásný víkend :-)
S Láskou Vaše Katy
9 komentářů:
:) Nemám k tomu slov! Mohla bych to klidně celé zkopírovat a sdílet pod svým jménem, neboť mi mlvíš z duše :) Něco takového jsem potřebovala slyšet.. plácám se v záchvatovitém přejídání, dnes se od rána cpu, cvičit jsem nešla, vyčítala jsem si jak jsem neschopná, když ostatní jí normálně a zrovna na sobě makají.. Není důležité být dokonalá, ale šťastná a á si to jídlo vlastně do jisté chvíle užívala, chtěla jsem to udělat.... :)
Kato, nemam slov, jsi nadherny člověk zevnitř i zvenku a uz dlouhe měsíce me isnpirujes k tomu, abych se sama stala tim, cim chci byt. Krasna, krasna slova. Az mi tečou slzy, protoze jsem ted poprvé po dlouhe době šťastná, raduju se z maličkostí a vsechno je tak super a krasny.. :)
Krásná slova. Tak by to mělo být. Člověk si má žít svůj život podle sebe a né podle ostatních. A hlavně úspěšný člověk může být jen ten, který je šťastná a spokojený sám se sebou. S tímto přístupem to dotáhneš daleko a já ti držím palce
Záchvatové přejídání je bludný kruh. Taky jsem se do néj občas zamotala, ale ne nijak extrémě. Naštěstí je to už pryč úplně. Je to takový útěk před problémy, který paradoxně nic neřeší, ale vytvaří ještě další. Držím ti palce, ať se příště dokážeš rozhodnout lépe. Dopřát si dobrotu, ale v rozumné míře a jen pro tu chuť. Ne řešení psychiky ;-)
Vy dojímáte mě! Moc děkuji za krásná slova :-)
Musím říct, že mi mluvíš z duše a zrovna na tomhle pracuji. V poslední době jsem se taky trestala za všechno, co jsem udělala nebo neudělala, tím, že jsem šla makat a jelikož jsem to brala jako trest, tak mě ty trénink vůbec nebavil, přišlo mi, že jsem neschopná a už skoro nic nezvednu. Až po docela dlouhé době mi to došlo, je to v prostě v hlavě a řekla si, že jsem si vždycky přeci chodila trénink užít a ne oddřít. Stejně tak, byly dny, kdy mě štvala práce (resp. ještě na učňáku) a tolik mě nebavila a prostě jsem to ostřihala, nějak vyfoukala, abych to měla už rychle za sebou. A jeden takový den mě a snad všechny ostatní účastníky popadl i v Praze ve Welle, všichni jsme pracovali jak mrtvoly a po dopoledni nám jeden z odborných trenérů řekl "víte co, domluvíme se tak, že odpoledne si tu práci prostě užijete, kašlete na čas, udělejte prostě krásný vlasy a užijte si to." A ono to fungovalo, bylo to v hlavě a odpoledne se opravdu zlepšilo o 100%, všechny nás to bavilo, všichni jsme to dělali s nadšením. A opět mi to došlo...tohle je to, co jsem chtěla vždycky dělat, být kreativní a tvořit... Od té doby se mi nestalo, aby mě ta práce nebavila, vždycky si to užívám až do stylingu a dolazování posledních detailů a vždycky jsem na svojí práci hrdá a pokud nejsem, tak toho člověka prostě nepustím domu :D...pracuji dokud mi to prostě nepřijde dokonalé. Jen s tím jídlem to u mě ještě tolik prostě nefunguje, každé zhřešení (ani se tomu tak nedá říkat, protože mám ten blok, že je pro mě zhřešení olej, sirup, trochu víc ořechů, sůl a všechno to se snažím používat jen málokdy a v té nejmenší míře) je mi prostě šíleně proti srsti a mam tendence se za to nenávidět. A když si vzpomenu, že dřív jsem si to všechno užívala uměla odpočívat a nevadilo mi to, byla jsem šťastná a nijak mi to neublížilo co se týče postavy...Ale je to v hlavě a pracuji na tom, aby to zas fungovalo jako dřív a přestala se trestat. Napsala si to fakt krásně, jsi neskutečně inspirativní osoba a máš můj velký obdiv :).
Za tenhle článek moc děkuju, zrovna tohle jsem teď, v tomhle období mého života, potřebovala slyšet... S každým dalším slovem jsem se cítila líp a líp. Taky mám pořád pocit, že něco musím, abych někoho nezklamala, že bych něco dělat měla a něco zase ne. Tenhle článek je prostě úžasný. Děkuju :)
Úžasný článok!!! A dosť sa V ňom vidím
...:)
"Dělat to, co Vás baví a nezabývat se ostatními." - to mi trochu připomíná osvícenskou Knihu Poznání od OSHA, která stojí zato si přečíst. Také mi pomohla otevřít oči hlavně ohledně víry v boha, což je naprosto zbytečné a iracionální. Co se týče té ROVNOVÁHY, tak OSHO v té knize píše o nesutálém vyvažování. Nelze být pořád ve středu. Podle něj člověk kolísá z jednoho extrému do druhého. Žije prostě rozmanitý život. Celá kniha se mi velice líbí, ale jediné, v čem tápám, je otázka, jestli by ty výkyvy z extrému do druhého měly platit i ve stravování. O tom už se OSHO v knize nezmiňuje. Veganství by v tom případě bylo jeden pól a masitá strava druhý. Všežravá strava by pak byla tou rovnováhou, která by neměla nastat. Měli bychom se přelévat s jednoho pólu k tomu druhému, prostě být pořád v pohybu a nestrnout na jednom konci. Podle mě má veganství plno skutečně racionálních důvodů. Mě osobně dělá tato strava šťastným a více uvědomělým člověkem, kterému sejde na právech zvířat. :) Nestal jsem se veganem proto, abych někomu dokazoval, že můžu běhat rychleji na veganské stravě, nebo abych dokazoval, že jsem zdravější než ostatní. To teda ne. STAL JSEM VEGANEM HLAVNĚ KVŮLI ZVÍŘATŮM. Samozřejmě, že ty vedlejší důvody (dokazování ostatním, zdraví, uvědomělost) mají také svojí motivaci, která Vám dodává energii pro tento způsob života. Někdy Vám ji ale ostatní lidé (masožravci) mohou naopak odebírat. Nemusí to vždy platit. Raději se vždy obklopte lidmi, kteří smýšlejí stejně jako Vy. Pak se cítíte jako doma ne jako někde v Tramtárii. Mějte na paměti vždy to pozitivní, co veganství přináší tomuhle světu (negativní snad není nic). Připomínejte si důvody, které Vás vedly k této změně. Pak si budete jistí sami sebou a svojí životní cestou. Já teda neměl problém s tím, že by mi chyběly nějaké živočišné produkty a moje tělo by je nějak nutně chtělo zpátky. :D Když jsem uviděl tu krutost, která je páchána na zvířatech, tak mě absolutně přešla chuť na maso a na cokoliv, co má něco společného s živočišnou říší. V tomhle Vás nechápu slečno Kateřino. :) Jinak když vidím někoho, jak přede mnou jí steak, tak si nemyslím, že bych mu tuhle všechnu krutost záviděl. Jako vegan jsem si našel jiné potraviny, které mi vymazaly staré chutě na něco živočišného. Člověka vždy přitahuje smažené, sladké a slané jídlo. :) Když třeba ucítím nějaký pach z fastfoodů, tak mi to pořád voní, protože odmala jsme (alespoň většina) byli na tomhle jídle vychováni. Jejich "vůně" se nám zaryla do paměti tak, že se ji ani teď po tolika letech při veganském stravování nemůžeme zbavit. Je to pro nás signál rychlého nasycení (= rychlého uspokojení). ALE v žádném případě bych to už nestčil do pusy. Chuť a "vůně" mi za všechno to zvířecí utrpení nestojí. OK. :) Děláte teda to, co vás baví, co máte ráda, ale jak Vás může bavit jíst vajíčka? Jestli jsem článěk správně pochopil, tak jíte jednou za čas ryby a vajíčka kvůli společenskému tlaku. Nic Vám tady nebudu vyčítat. Je to vaše rozhodnutí a máte na něj plné právo. Vybíráte si asi tedy ryby a vajíčka z bio chovů. Chcete, aby to co sníte, mělo veškerou úctu a spokojený život. Tak do takových produktů občas investujete nemalé peníze. Berete sama sebe jako "lovce", který si jednou za čas uloví (=nakoupí) "čisté" zvíře jako z dávných časů. Vaše tělo to teda prostě vyžaduje? Podle mě už nežijeme v době ledové a nebojujeme o přežití, abychom mohli zvířata dál zabíjet. Nevidím jediný podstatný důvod pro další zabíjení zvířat. Nemá to budoucnost. Neberte mě nějak špatně. Píšu Vám to narovinu. Nepřeji si, aby Vás tenhle komentář nějak rozhodil. Líbí se mi Vaše úspěchy a koukal jsem, že jste vydala novou knihu, která odufám inspiruje další lidi. Také si doma děláme smoothies, které jsou opravdu vynikající a je škoda, že většina lidí na tento skvělý recept ještě nepřišla. BTW: Tu postavu jste si tedy vypěstovala čistě na vegnaské stravě? Držím Vám palce do budoucna a užívejte života, dokud to jde. :)
Okomentovat