středa 6. srpna 2014

Z deníku bojovnice

Uuufff, jsem kaput! Dneska jsem v Praze, ležím si tu na lehátku v práci a asi se z něj už nehnu :-D Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala na blog zase nějaký příspěvek ze života ;-) A to čistě ze sobeckého důvodu - abych si zkrátila čas a zapomněla na hlad :-) No zcela upřímně, je to teď celkem peklíčko. Dnes je to dva týdny, co mám novou trenérku a od ní i nový plán. Úplně jiné tréninky i strava. Je z Prahy, ale já jsem stejně jezdím 1x týdně do práce, takže s ní chodím cvičit ráno před prací. Zatím jsem s jejím přístupem moc spokojená. Uvidíme, jak to půjde dál...

Po ketošce a všech těch mých hokusech pokusech jsem sice servala 5kg dolů, ale jakmile jsem zase začala jíst normálně (a tím opravdu myslím normálně a né nějaké přežíračky a úlety), tak se mi vše během pár týdnů vrátilo zpět. A jak asi víte, pokud můj blog občas čtete, celkem mi z toho už hrabalo. Potřebuju nad sebou pevnou ruku a někoho, kdo mi přesně nakáže, co mám dělat a já už nemusím nic řešit. Ano, jsem sice výživový poradce, ale i kouč potřebuje kouče :-) Je to tak.
Mám teď zase sacharidové vlny, ale nemusím nic počítat. Kalorické počítadlo jsem neotevřela pro své potřeby ani nepamatuju. Ani nemám přehled o tom, kolik mám kterých živin nebo kolik přijímám kalorií. Je to fuk, proč si s těmi čísly teď lámat hlavu. Já se teď musím jen soustředit na dodržování plánu. Dokonce ani kuchyňskou váhu teď moc používat nemusím. Ale my jsme dobré a věrné kamarádky, takže si na ní stejně občas pro radost pípnu :-)


Ale jak jsem říkala, je to peklo. Takový hlad jako mám teď každý den jsem už dlouho nezažila. Momentálně žádné ovoce (ani grepy a jahody :-(), oříšky už ani nevím, jak vypadají, bílkovin tak polovina co dříve. Ale zase mám (občas) víc sacharidů, které jsem dřív přiškrcovala a doháněla je těmi tuky a bílkovinami. Ne jen rýži, ale užívám si i vločky, celozrnné těstoviny a pohanku.


Nejvíc se vždycky těším na tu misku rýžové kaše s hráškovým proteinem, pokapanou kokosákem s nějakou příchutí. Joo, ty moje domácí dipy a omáčky bez kalorií a sukralózy s příchutí mě teď drží při životě :-)




To jsou mé největší "cheaty" :-D noo, to je také další věc. Dřív jsem se konejšila tím, že aspoň každou druhou neděli bude cheat day, kdy uspokojím hlad a všechny svoje fantazie. Ale na to se teď nehraje. Možná někdy na podzim nebo v zimě, až budu zase vysekaná bikinka, tak mi to trenérka dovolí. Do té doby musím být statečná holka a těšit se aspoň na rejžičku s kakaem :-) A že já jí MILUJU. No bodeď by ne, když je to jediné, čeho se za ten týden aspoň tak trochu najím :-D To pak rýže chutná líp než ten nejčokoládovější dort na světě :-)



První polovina týdne se ale nese spíš ve znamení hladovky, takže to už i při tréninku vidím andělíčky.
Ale konec těch ufňukaných keců a litování. Tím se ještě nikdo k vysněné postavě nedopracoval. Lehké to není, ale to také nikdo netvrdil. Kdyby bylo, všichni by pak byli štíhlí a fit. V minulém příspěvku jsem psala o tom, že nechci proti ničemu bojovat, ale raději žít tím poziviním. Jedna slečna se mě v komentářích ptala, jak to koresponduje s názvem mého blogu "Deník bojovnice". Tak zrovna na tomhle místě bychto chtěla vysvětlit. Já chci být bojovnice. Ne proto, že bych chtěla na někoho útočit. Ale sama pro sebe. Ve svém vlastním životě. Přemoct každou překážku, která bude stát v cestě k mým největším snům. Bojovat proti lenosti, chutím, hladu a slabosti.


I v těch nejtěžších chvílích být silná a stále dokola si připomínat, že to má cenu. Že mám svůj cíl, ke kterému sice nevede cesta po růžových kvítkách, ale až se k němu dostanu, nejenže budu šťastná, ale budu hrdá a vděčná, že i přes to všechno jsem to dokázala. Všechny ty nesnáze a překonané překážky mě posouvají dál. Dělají mě silnější a sebevědomější. To je ten důvod, proč se cítím být bojovnicí a chci v tom pokračovat.


Takže teď se prostě smířím s tím, že si každý večer můj mozek vizualizuje, co bych si asi tak dala, kdyby byl nějaký cheat day, žaludek k tomu dosti zvučně přitakává kručením a já je v hlavě okřikuju, ať už oba mlčí, protože kvůli nim nemůžu spát. Nebudu se litovat, že si "nemůžu" dát to a tamto. Nebo že "musím" na trénink, i když jsem unavená. Nemusím nic a můžu všechno! A to právě dělám. Všechno jsou to jen moje volby. Dělám to, protože CHCI! A všechno jde, když se chce. A všechno to je jen v té naší kulaté věci, kterou nosíme na krku.


Takže žádné skuhrání, litování a výmluvy. Hlavu vzhůru, nahodit úsměv a jdeme vstříc těm úžasným věcem, které na nás čekají a které si zasloužíme! :-)

10 komentářů:

Eva Parmová řekl(a)...

Katko, držte se tak pevně, jako (se) držíte na mé ledničce! :-) Tam jsem Vás umístila z toho důvodu, že jste mým velkým vzorem! Právě procházím přísným raw obdobím (které předchází období totálního půstu), abych se alespoň částečně zbavila nově se vyrojivších otoků na sítnicích (i o nich jsem Vám psala), takže Vašemu hladu naprosto rozumím! A za pohyb bych teď dala téměř cokoliv. Jelikož si ho ale musím cca na čtrnáct dní de facto odpustit, a nemohu s ním zacházet tak, jak jsem zvyklá (tj. jako s regulátorem strastí), tak bolest po zákroku zaháním střídavě četbou Vašeho blogu a Vaší knížky. Snad Vás ty informace potěší a podpoří v "kusožvancové" čekací době. POtěšilo by mě to. ;-) Hezkou neděli.

Eva Parmová řekl(a)...

...Hezkou neděli? :-) Hezký pátek totiž. A i sobotu. A i neděli. :-)

Karolína Rathousová řekl(a)...

Páni, co to máš za trenérku, že tě takhle mučí? :D :))

Anonymní řekl(a)...

Nechápu ... další dieta, další typ tréninku. Keto se neosvědčila a "překvapivě" máš všechna kila zpět. Píšeš, jak miluješ svoje tělo, jak mu chceš dát jen to nejlepší a přitom mu dáváš jeden kopanec za druhým, trápíš se hladem apod. Pouze píšu svůj dojem, jak na mě působíš, nechci aby ses kvůli tomu zlobila nebo urazila. Říkala jsem si, že bych si od Tebe nechala poradit ohledně stravování, ale když sleduju, jak bojuješ sama se sebou a nevíš co by, odradilo mě to. Chápu, že tento příspěvek nezveřejníš, jak ten můj předchozí, ale snad Tě něco trkne. Hezký den, Vendy

Kateřina Blažčíková řekl(a)...

Ahoj Vendy, nevím o žádném tvém příspěvku, který bych nezveřejnila. Zveřejňuju všechny. Jde o to, že umím sama poradit lidem s citem, ale sama u sebe to neumím. Je to prostě jiné a neobjektivní. Proto jsem se sama teď svěřila do rukou trenérky, která má bohaté zkušenosti a věřím, že mi poradí dobře. Právě tak, abych svoje tělo nedrásala, ale naopak se dostala do pohody a zároveň dosáhla svých cílů. O to mi především jde. Mám svoje sny a nehodlám se jich za nic na světě vzdát! ;-)

Anonymní řekl(a)...

Příspěvek jsem psala k nějakému z článku o Tvé "úspěšné" (to si nemůžu odpustit) keto dietě.
Jak můžeš tvrdit, že poradíš cizímu člověku s citem - neznáš ho, možná jen po emailu, neznáš jeho návyky, myšlení? Podle mě je to dost troufalé a já osobně bych na to neměla, když bych věděla, že neumím pomoct sama sobě a plácám se z jedné diety do druhé.
Ty bys měla být sobě nejlepším přítelem a sama sebe znáš jako nikdo jiný, žiješ se sebou celý život. Do pohody vede podle mě jen jedna cesta a to, že se budeš mít ráda, nebudeš proti sobě a svému tělu bojovat.
Nevim no, jen mi přijde zvláštní, že lidé s PPP radí ostatním, co a jak mají jíst. Ono vlastně celý svět fitness je o lidech s určitým nepatřičným vzhtahem k jídlu. Díky za akceptaci mého názoru. V.

Anonymní řekl(a)...

Vendy, naprosto se ztotožňuji s Vašimi názory. Člověk, který chce radit ostatním musí nejdříve poznat sám sebe a až poté může jít radit ostatním. Z článků-neustálých změn a nespokojenosti-mám velmi rozporuplné pocity a doufám, že osoby, kterě vyhledaly její pomoc neskončí špatně.
Lenka

Kateřina Blažčíková řekl(a)...

Souhlasím s Vámi. Asi bych měla stejný názor, kdybych v posledních měsících četla svůj blog. Přesto mě neznáte a nevíte, jaký přístup mám ke svých klientům. Nikdy bych na nich nedělala takové experimenty jako na sobě. A uznávám, že jsem udělala určitě hodně chyb, ale jsou to pro mě cenné zkušenosti, díky kterým se učím. Je to moje cesta. Nikdo není dokonalý, ale já můžu říct, že vždy jednám tak, jak nejlépe umím.

Anonymní řekl(a)...

Prozradíš nám v některém článku jak máš teď tréninky i dietu nastavenou? =)

Kateřina Blažčíková řekl(a)...

Ano, určo, brzy ;-)

Okomentovat