středa 30. července 2014

Proč nejsem VEGAN

Tak, konečně jsem sedla k počítači a začala psát. Téma na tenhle článek mi hlavou vrtá už hoooodně dlouho. Ale pořád jsem nevěděla za jaký konec to vzít. Možná jsem se i obávala vašich reakcí. Ale proč vlastně? Jsem kdo jsem, dělám v životě vše, jak nejlíp umím a dnes bych vás přesně chtěla seznámit se svou životní filozofií a uvést věci na pravou míru. Takže připraveni?





Nejsem veganka a s největší pravděpodobností nikdy nebudu. Na začátku, když jsem se začala uchylovat k rostlinné stravě, jsem to tak nazývala. Ale po nějaké době jsem zjistila, že být "vegan", neznamená jen nejíš maso, mléčné výrobky a další živočišné potraviny. Postupně jsem nabírala informace u skládala jsem si tu skládanku v hlavě. A jestli jsem to tedy pochopila správně, být vegan znamená bojkotovat/protestovat vůči zneužívání a zabíjení zvířat. Což v podobě akce znamená - nejíst nic živočišného, nenosit nic koženého, nepoužívat kosmetiku testovanou na zvířatech, nechodit do zoo a cirkusů. Možná jsem ještě na něco zapomněla, ale to zde není až tak podstatné.

Vážím si lidí, kteří zastávají tohle přesvědčení a jejich vůle bojovat za bezbranná zvířata. Ale když si dám ruku na srdce, tohle nejsem já. Sem nepatřím. Už ze samé podstaty, já nechci bojovat, nechci protestovat, nechci vyzdvihovat utrpení a zlo. Já chci šířit Lásku. Dělat to, co považuji za správné, pomáhat a ukazovat lidem ty hezké a pozitivní stránky, které vedou k dobrým činům. Jak vůči nám samým, tak vůči přírodě a zvířatům.

Neotvírám ty články s děsivými fotografiemi jatek, kožešinových farem ani nečtu články o tom. Na začátku, když jsem se o tohle téma začala zajímat jsem pár takových věcí viděla. Pokaždé jsem plakala a zanechalo to ve mě jen smutek. A chtě nechtě, i teď se ke mě občas dostanou. Udělala jsem si přehled a vím, jak to chodí. Ale proč bych to měla sledovat dál? Proč bych v sobě měla živit ten smutek, nenávist vůči lidem a šířit utrpení i ve svém těle a duši?

Věřím v to, že myšlenky mají velkou moc. A myšlenky jsou spojené s emocemi. Já se snažím být dobrý člověk, mít ráda sama sebe a vše kolem. Milovat a dávat Lásku všude kam vkročím, komukoli, kdo o ní bude stát. Věřím v přátelství, mír, odpuštění. Věřím v to, že když budu pěstovat jen čisté myšlenky a láskyplné emoce, mohu jimi ovlivnit svět kolem sebe. A také jsem přesvědčená, že boj, nenávist, smutek a zloba znovu tvoří jen to samé.

 Proč jsem přestala jíst maso a živočišnou stravu? Dost dobře na tu otázku neumím odpovědět. Stačí říct, že jsem to tak prostě cítila? Lepší odpověď nemám. Cítím, že rostlinná strava je čistá, léčivá a tak nějak se mnou rezonuje. To, co jíme nás ovlivňuje. A já cítím, že na rostlinné stravě mnohem lépe dokážu zvládat strach a stres. Tak nějak mě očišťuje na těle i duši, otevírá mysl a pomáhá mi být, tím kým chci být. Ta živočišná je naopak těžká, utlumující.


Záleží mi na přírodě, zvířatech a celém světě, ve kterém žiju. Věřím, že jsme všichni propojeni jednou sítí a je v našem nejvýším zájmu chovat se k sobě navzájem hezky a ohleduplně. Další z důvodů, proč se stravuju právě takto je ten, že vím, že tím pomáhám planetě a nezpůsobuju utrpení zvířat. Ano, to je pro mě důležité, i když nejsem vegan. Protože je to v souladu s tím, jak cítím, že chci žít. A jakou stopu tu po sobě chci zanechat.


Nesnažím se nikoho přesvědčovat ani děsit. Když se mě někdo zeptá, ráda mu řeknu o svém životním stylu a svých důvodech. Všechno to dělám jen z Lásky k sobě a z Lásky ke všemu ostatnímu. Ne proto, že bych chtěla splňovat pravidla skupiny "Vegan".

A i přesto, že se nesnažím nikoho manipulovat, za těch pár let, co jsem se vydala na tuhle cestu se ke mě přidalo spoustu dalších lidí. 8 členů mojí rodiny, někteří lidé z mojí práce, moji klienti,... A tím to nekončí. Oni se ode mě "nakazili" a šíří to dál. Občas se od nich doslechnu, jak i oni někoho inspirovali ke změně životního stylu a přechodu na rostlinnou stravu. A to mě krásně hřeje na srdci a dělá mi velkou radost.


Vlastně všechno co dělám je o tomhle jednom. Tenhle blog, Veganza, Store, poradenství,... Dělám to proto, že tím žiju celým srdcem, každý den, každou minutu a nemůžu si to nechávat jen pro sebe. Je krásné takhle žít a dělá mě to šťastnou. Baví mě každičký detail a ta radost je tak silná, že je nutné se o ni dělit. Ráda vám všem ukazuji, co rostlinná strava dokáže. Jak úžasná jídla se z ní dají připravit, jak skvěle díky ní můžete vypadat a také se cítit. Nikdy jsem nebyla tak vyrovnaná a šťastná, jako jsem teď. Nemám žádné starosti, nic mi v životě nechybí, na všechno se jenom těším a raduji se z každé maličkosti. Není to proto, že by můj život byl jiný než lidí, kteří jsou nespokojení, ale proto, že to co mě dělá šťastnou, je mnohem silnější než cokoli jiného. Mám občas problémy nebo nějaké nesnáze v životě. Ale když víte kdo jste, milujete se, žijete svůj sen a můžete se o to dělit s dalšími lidmi, kteří vás milují a vy je, nic vás nemůže zlomit.

Trošku jsem se rozpovídala. Možná jste se sem ani nedostali :-) Ale ještě bych k tomu původnímu tématu chtěla dodat jednu věc. Neomezuju se žádnými pravidly, ani si nevytyčuju žádné hranice. Na to se mám moc ráda. Každý den jím spoustu skvělý a zdravých rostlinných jídel, ale nedělám si z toho náboženství. Není to pro mě žádné dogma. Nezkoumám složení každého výrobku a nedohledávám u výrobců, jestli tam náhodou nemůže být stopa něčeho živočišného. Setkala jsem se už i s lidmi, kteří se báli i dýchat, aby "neporušili veganství" nebo nechodili do restaurací, protože i veganské jídlo může být vařeně v hrnci, kde se někdy vařilo maso. Popravdě, takový lidé mě spíš děsí a nechtěla bych s nimi strávit ani den.
Ve většině případů si ta rostlinná jídla vybírám, protože se po nich cítím skvěle, nejvíc mi chutnají a baví mě se takhle stravovat. Ale přesto si sem tam dám i něco, co není čistě rostlinné. Když na to prostě dostanu chuť, nemám potřebu si to nějak zakazovat. Většinou mě to ale stejně upevní v tom, že rostlinná strava je milionkrát lepší a že tohle už opravdu nepotřebuju :-) Je fajn, si to občas zkusit, aby člověk zjistil, jak na to tělo a smysli budou reagovat. A musím říct, že čím déle to nejím, tím méně mi to pak chutná.



A jestli vás konkrétně zajímá, co to bývá... Když mám cheat day, tak nějaký dort nebo zmrzlina. Ale když jsem teď objevila ty sojové v Globusu, tak i tohle padá :-) Jsou to samozřejmě jen chutě a když mám po ruce tu rostlinnou variantu, vždy si vyberu ji. Ale klasickým zmrzlinovým pohárem se šlehačkou prostě občas nepohrdnu :-)
Ryby. Ty jsem měla vždycky ráda. Hlavně tuňáka a lososa. V prvních dvou letech, když jsem začala s rostlinnou stravou jsem občas na rybu dostala chuť. A tak jsem si jí dala. Většinou na nějaké společenské večeři v restauraci. Pochutnala jsem si a pak jsem to zase 4 měsíce nemusela vidět. Ale v poslední době i když jsem si to dala, stejně se mi to nějak příčilo. Nevím, jestli je to v hlavě nebo už změna těch chutí, ale prostě to pro mě už není co dřív. Ano, dám si třeba lososa, pochutnám si, ale stejně si pak řeknu, že tofu je lepší! :-D
Vajíčka. Tak s těmi v zásadě nemám problém vůbec žádný. Obvykle je nejím, ale když jsme třeba u manželovo rodiny, dám si je s velkou chutí. Oni mají slepičky na zahradě, kde se šťastně pasou na trávě a mají dlouhý život, protože oni je mají jen na ty vajíčka. A když na ně dostanu někdy chuť, koupím si krabičku domácích od někoho z okolí. Popravdě, nemohla bych to jíst denně. I když jsem vajíčka vždycky milovala, teď mi už také přijdou taková těžká. Je to opravdu jen takové zpestření. Třeba když mám už dlouho dietu a tofu se seitanem mi lezou až ušima.
A tím seznam končí. K masu jako takovému, třeba kuřecímu nebo hovězímu mám totální odpor. Ať je bio, z farmy nebo velkochovu. Je to jedno. Prostě to ani neberu jako jídlo a nesnědla bych to ani za nic. Sýry mi také nechutnají, mléko mi smrdí. Tohle všechno mě už spíš odpuzuje a rostlinné varianty jsou mi mnohokrát sympatičtější.


Miluju svoje jídlo, které minimálně z 99% tvoří rostlinky. Hafo zeleniny, ovoce, spoustu druhů obilovin, sojové výrobky, oříšky, semínka, klíčky. To je pro mě jídlo, které mi dělá dobře a dělám mi radost. Ráda z něj vytvářím různé kreace a dávám ochutnávat ostatním, kteří nevěří, že rostlinná strava může být pestrá a chutná.


A také mě baví makat na tom, abych ukázala světu, že i na takové stravě bez hory masa může být člověk silný. Budovat svaly a krásné štíhlé tělo.



Nechci se nikam škatulkovat, ani se nikomu zavděčovat. Jak jsem řekla, dělám vše, tak jak to cítím a jak nejlépe umím....

A jak to máte vy? Moc by mě to zajímalo. Budu ráda, když napíšete svůj názor ;-)

12 komentářů:

tera řekl(a)...

Naprosto chápu. Vždycky, když někam přijdu a dojde na přetřes, že nejím nic živočišného, většina reaguje: "A to jseš jako teda ten vegan?!" Ve většině případu se nezmůžu navíc než pokrčení ramen a "když to musíš nějak nazývat".... Ale v něčem zas ta nálepka pomáhá, aspoň lehká orientace v neznámých výrobcích atd....

Anonymní řekl(a)...

Mam to dost podobne. Hodne me bavi experimentovat s rostlinnou stravou a diky tvoji strance (doufam, ze muzu tykat) jsem vyzkoušela spoustu novych receptu. Citim se po nich skvele a lehce. A taky se mi diky rostlinne strave podarilo zhubnout a snizenou vahu si udrzet. Pritel ted taky uz asi 2 mesice neji syry, mlecne výrobky, cukr a ma 8 kilo dole. Je to trochu narocne, ale urcite se to vyplati. Narocne myslim, ze syrove ovoce a zelenina jsou hodne objemne a tezke suroviny - pokud je tahnes z trhu. A taky najit kvalitni restauraci, kde se relativne levne a dobře najist je taky celkem orisek. Ale urcite mi to za tu 'namahu' stoji. A taky vždycky rikam, ze nejsem Vegan. Je mi sympaticke veganske stravovani. Zvirata mam taky rada a je to hruza, co se v tech velkochovech deje. Takze o důvod vic to nepodporovat. Proste urcite věci nejim, ale když na ne zrovna dostanu chut, tak si je klidne dam a většinou se rychle zase vratim k rostlinkam. Fandim ti a diky za super recepty, napady a rady! Petra

Katy Roucova řekl(a)...

Ahoj Kačko,

nevím, jestli je to můj úhel pohledu, nebo že tě neznám a nevím, s jakým pocitem jsi psala některé články. Ale abych tě pochopila, chtěla bych ti položit pár otázek.

Zaujal mě odstavec, kde píšeš, že je ti kuřecí a hovězí maso odporné, mléko smrdí a sýry nechutnají. Zajímá mě, kde se vzal ten odpor? Přece, když ti něco nechutná a nejíš to, nemusíš k tomu mít odpor.... To je jako já, ryby mi nechutnají, ale nemám k nim odpor. Přijde mi, že v tomhle postoji máš trošku rozpor, působí to tak na mě....ale jak říkám, nevím s jakým pocitem jsi ten článek psala a neznám tě.

Jak moc velký odpor by jsi k těm potravinám ( co ty nejíš) měla, kdyby jsi byla na místě, kde nic jiného není a byla jsi už pár dnů hlady. Dala by jsi si to?

To jen tak trochu k zamyšlení a zkus odpovědět, jak jen nejlíp umíš :-) můžeme rozvist klidne zajímavou debatu...ahooooj zdraví Káťa


Kateřina Blažčíková řekl(a)...

Ahoj Kačko, no těžko říct, co bych dělala, kdybych se dostala do nějaké krizové situace. Doufám, že se to nikdy nestane :-) Ale je dost pravděpodobné, že pokud by mi šlo o přežití, asi bych i maso snědla. Ani nevím, jak to mám vysvětlit. Jak jsem řekla, nerozděluju stravu na "veganskou" a "neveganskou" a podle toho se rozhoduji co jíst budu a co ne. Rozhoduju se podle toho, co mám pocit, že mě láká, je v souladu s mým přesvědčením a co mému tělu udělá dobře. Proto když mám neodolatelnou chuť na vajíčka, dám si je. Nebo na tu rybu. Ryby si vybírám ty, které pocházejí z moře, ne z chovu. Stejně tak vajíčka jen ty domácí. Ale u toho masa už nevidím jen steak, ale zubožené zvíře. To samé mi evokuje mléko. A taková ta divná živočišná chuť a vůně. Prostě mi přeběhne mráz po zádech, jen si představím, že bych to jedla. To co mi dřív připadalo jako vábná vůně mi teď připomíná hnilobný zápach. Nemá to jiné vysvětlení.

Anonymní řekl(a)...

Krásnej článek Kačí! To jsi prostě ty;) A když jsi šťastná ty, jsou i lidi kolem tebe. Už před tím, než jsem tě oslovila, jsem moc maso nejedla, maximálně to kuřecí nebo rybu. Pak jsem objevila "Veganzu" a už to jelo:)))) A od té doby, co jsi mi doporučila jídelníček, tak už si ho dám tak jednou do měsíce a spíš, jak píšeš, utvrdí mě to v tom, že se bez něj jednoduše obejdu. A co je na tom nejlepší - cítím se skvěle! Mám pořád dobrou náladu a spoustu energie;) Takže děkuju!:)
Zuzka Č.

Tina řekl(a)...

"Protože je to v souladu s tím, jak cítím, že chci žít. A jakou stopu tu po sobě chci zanechat." - krásný slova.. :)
Jinak, rostlinn strava pro mě není dogma, jednou za čas si třeba tvaroh nebo vajíčko dám. Snažím se nic nehnat do extrému, takže když mamka udělá bramborovou kaši, nehysterčím, protože do ní dala lžičku smetany :D

Anonymní řekl(a)...

Pěkný článek Katko, je krásné být svobodný/á...

Tom

Anonymní řekl(a)...

Kateřinko, krásne napísané... nemám čo by som dodala, presne v tomto duchu vnímam stravovanie = počúvať svoje telo - a to si myslím, že je tá prvá výzva pre ľudí dnešnej doby. Prosím neber to ako šťouravoú otázku, skor zvedavavosť: keď si dospela k tomuto nastaveniu a poznaniu o ktorom píšeš, stále sa vnímaš ako "bojovnice"? Narážam na "Denník bojovnice". Pýtam sa zo zvedavosti, pretože ja som si takto pripadala tiež, až som jedného dňa pochopila že bojovanie alebo boj nie je to čo som a chcem byť/robiť/ ako sa cítíť, že je to niečo iné = tvorenie, žitie, prítomné a vedomé bytie... a preto mi potom podobné slová už neprišli dosť výstižné... Lenka

Lenka Burešová řekl(a)...

Teda to je jako bych četla o sobě! :D uplně stejný postoj. Přijde mi že někteří vegani jsou až moc ortodoxní. :-)

Anonymní řekl(a)...

Tak ono je jednoduší říct, že je člověk vegan než v několika souvětích vysvětlovat co a proč nejí i když tomu se stejně pak nevyhne :) Ale je to jako kdyby člověk řekl, že je třeba hinduista. Už ho to někam zařadí a dává mu to určitá "práva" v pohledu okolí. Právě třeba právo odmítat jíst ty živočišné produkty, protože je vegan.

Lukáš Brzák řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Ahoj, potřebovala bych poradit.. :(
Maso nejím téměř rok a mléčné výrobky pár týdnů, ale už asi rok mi není dobře.. Ztloustla jsem, mám zažívací problémy, akné, trpím depresemi, změny nálad.... a občas si říkám, že bych si to maso dala, ale nedokážu to, když vidím, jak se se zvířaty ve velkochovech zachází, jakými látkami jsou nadopována a už prostě nezvládnu sníst mrtvé zvíře... :(
Jím hodně ovoce, luštěnin, semínek, ořechů, obilovin, zeleniny, užívám zelený ječmen, chlorellu, piju jen vodu, vodu s citronem, zelené a bylinné čaje, minerálky.. a pohybu mám také dostatek (min. 5x týdně)
Poraď mi prosím, už jsem vážně zoufalá.. :( Myslíš, že se jen čistím, nebo pro mě rostlinná strava není vhodná?

Okomentovat