pátek 9. května 2014

Nejsem dokonalá (i když bych chtěla být)

Ahojky lidičky :-)

Dost doufám, že dnešní článek nebude moc depresivní :-/ Já jsem totiž poslední dobou v dost šíleném rozpoložení. A to slovo šílené myslím doslova. Musím sama přiznat, že mi už z toho dietování, počítání živin, plánování jídelníčků, atd. už trošku hráblo :-/



Včera jsem zase prožívala velké zklamání, když jsem se zvážila a zjistila, že za 3 týdny ani ťuk...fňuk ;-( Ono to fakt zamrzí, když pro to děláte vše. Kardio 2x denně, hladovění, plánování a příprava jídel, odolávání manželovým dobrůtkám... Mě to všechno strašně baví! To né že né, ale když nevidím výsledky, je to k vzteku. Fakt nevím, co se mnou je a proč to nejde, když vše dělám správě a už jsem vyzkoušela tolik možností. Ale je čas, dát se dohromady!

Tohle přehnané řešení hubnutí a stravy mi už začalo nabourávat život. Jsem náladová a podrážděná. I když mě cvičení a zdravá strava moc baví, mám pocit, že když to takhle půjde dál, totálně si to znechutím. Moje tělo už taky musím být vystresované z těch neustálých změn a náporu, do kterého ho tlačím.

Moc jsem si přála jít na soutěže. Ale nebyla to moje hlavní priorita. Důležité pro mě bylo vypadat dobře a cítit se tak. Makám téměř denně jako čert, abych nabalila co nejvíc svalů, ale ráda bych je teď taky odkryla ve své plné kráse. Jsem na to hodně upnutá. Dá se říct, že jsem už skoro posedlá. Je to už zakódované v mojí povaze. NEUMÍM NIC VZDÁT...NIKDY!

Když mi na něčem opravdu záleží jdu si zatím, bez ohledu na okolnosti a zkouším to znovu a znovu a znovu. Jako když jsem běžela maratón. Na 8. km jsem si podvrkla kotník, ale až na 21. km po všem přemáháním bolestí a sebezapírání, mě donutili jít do ošetřovacího vozu. Tam mi nasprejovali kotník něčím znecitlivujícím a když se mě zeptali, co mám v plánu dál, bez sebemenšího zaváhání jsem řekla, že běžet dál. Asi na mě byl směšný pohled a i ten čas, ve kterém jsem dorazila do cíle byl žalostný. Ale dorazila jsem do cíle! Uběhla jsem maratón! Splnila jsem svůj cíl. A to bylo to, co mě hnalo vpřed. Bylo mi úplně jedno, že jsem pak týden chodila o berlích, nohy měla jako slon a puchýře jak lívance :-D To jsem prostě já. Možná je to v něčem dobrá vlastnost. Jsem průbojná a cílevědomá. Ale je to i trochu sebedestruktivní, protože neznám hranice.


Ale přeci jen, snažím se být objektivní a taky trochu rozumná. A vím, že teď už s těmi hranicemi určitě koketuju. Cítím, že jsem otrokem vlastních myšlenek. Vše se točí jen kolem hubnutí, cvičení, jídla,... pořád dokola. I když chci přestat, nejde to. Chudák můj milovaný manžel už je z toho taky nejspíš nešťastný. Má za manželku kalorickou tabulku posedlou spalováním tuku, která nedělá nic jiného než že zvedá činky a běhá. Lezu mu krkem a já sobě už taky. Chtěla bych s ním trávit volný čas tak jako dřív. V pohodičce, užívat si volné chvíle a povídat si o různých věcech. Ale já své priority stavím jen kolem tréninku, počtu přijatých a spálených kalorií, času na jídlo a jeho přípravu. A bavit se také o ničem jiném neumím :-/ Jsem na ránu prostě.


Před rokem to bylo všechno fajn. Zdeňka mi dala jídelníček na dva týdny. Ten jsem poctivě dodržovala, všechno klapalo a já byla v pohodě. Po dvou týdnech jsem si dala neděli, když jsem se spokojeně nacpala vším, na co jsem měla chuť, v rámci toho jsem si udělala suprový den se svým drahým, který si to užíval se mnou a od pondělka jsem jela zase dál. Nijak mě to neomezovalo, nezatěžovalo. Ale teď, i když mě to baví pořád, je to jako koule na noze. Jsem otrok. A jen se tím trápím.... :-(

Takže teď jsem se dostala do bodu, kdy s tím chci skončit. Nemyslete si, že tím míním přestat cvičit, začít chodit do mekáče a všechno to vzdát. Ale prostě vrátit se zase k nějaké rozumné cestě. Jak už jsem vám psala v nedávném článku. Svého času jsem se taky trápila s PPP a nechci do toho spadnout znovu. Jsem už přes 4 měsíce na dietě. 4 měsíce hladovění a fyzického i psychického vyčerpávání. O to větší sklony mám pak i k přejídání. Sice to nedělám a když už si nějaký den dám něco navíc, nepodléhám tomu "když už, tak už" a nic si nevyčítám, ale i tak. Přemýšlím v dietě pořád o tom, co bych si asi tak dala a co si dám, až budu "moct". Je to psycho, já vím :-/


Pořád sleduju další holky, které žijou podobně jako já. Je to pro mě největší motivace a inspirace. Holky, co cvičí, stravují se zdravě, závodí, atd. Moc mě baví, číst jejich blogy, sledovat je na instagramu a facebooku. Nejraději takto sleduju ty, které jsou ještě jako já na rostlinné stravě. S některými jsem i v kontaktu. A upřímně obdivuju ty z nich, které mají to jídlo srovnané. Zdravé a čistě jídlo je pro ně radost a naprostá samozřejmost. Ať mají dietu, objem nebo se prostě udržují v kondici. Závidím jim, jak to mají srovnané a automatické. Já to sice také z velké části dodržuju, ale pořád to hrozně tlačím hlavou.

No a to k čemu se snažím dostat je, že teď před sebou vidím dvě možné cesty. Ta první z nic je, že se teď vybodnu na nějakou posedlost hubnutím a prostě si nastavím konstantní a udržovací jídelníček a tréninkový plán a nechám všemu volný průběh. V rámci těch všech svých experimentů jsem si už konečně našla ten svůj ideál, na kterém se cítím nejlépe. Hlavně z hlediska trávení, ale i energie, pocitu nasycení atd. Vím už přesně, jaký typ stravy a jídelníčku mi dělá dobře. No a toho bych se teď držela, aby se moje tělo (a psychika) srovnalo a abych si to dokonale osvojila a začala se učit vnímat tu stravu správným způsobem. Nelítat z extrému do extrému, ale naladit se na ten vyvážený jídelníček a zautomatizovat si ho. Mít jako zdroj energie, potřebu a pomocníka. Ne být jeho otrokem. No a pak směrem k další sezóně soutěží přidat zase víc kardia, snížit příjem a zkusit vyrýsovat. Mým cílem by teď bylo hodit se do pohody fyzicky a psychicky, aby se mé tělo už "nebálo" zbavit se toho tuku :-) Protože to si myslím, že je můj hlavní problém. Ten tlak a stres, co si v souvislosti s tím vytvářím. A taky ten extrém, kterým jsem si prošla před soutěží a po ní. Je to pořád jen o hledání rovnováhy...


No a ta cesta druhá... Není zase pravda, že by se mi za ty 4 měsíce nepovedlo shodit vůbec nic. Dala jsem dolů asi 4 nebo 5 kg. A nejvíc se mi s tím povedlo pohnout díky ketogenní dietě. Takže ta druhá možnost, kterou mám v hlavě je to ještě naposledy zkusit. Dát tomu poslední šanci a nastavit si 5 cyklů ketogenní diety (30 dní). Prostě si to naplánovat, dodržovat to a už nic neřešit. A pak přejít do toho konstantního režimu, jak jsem psala výše. Protože zase kdyby se mi povedlo dát dolů aspoň 2-3 kg do léta, díky těm 5 cyklům, cítila bych se mnohem lépe. A kdyby ne, tak jsem to aspoň zkusila.

Co si myslíte? Neumím se na to už podívat úplně objektivně a neumím se rozhodnout. Od včerejška jsem měla depku po tom vážení a rozhodla jsem se dát si teď do neděle volno. Od cvičení i diety. Což znamená, že jen nic nepočítám, ale snažím se jíst co nejlépe. Potřebuju teď trochu vypnout, úplně se z toho nezbláznit a rozhodnout se s odstupem, jak dál.

Zítra jedu do Prahy na MČR v kulturistice a fitness. Samozřejmě jako divák :-) Takže nevím, jestli to je zrovna ideální prostředí v mojí situaci :-D Ale těším se tam. No a snad se mi to do té neděle nějak rozleží a rozhodnu se správě. Každopádně budu moc vděčná za každou vaší radu či postřeh!


Už se těším do posilky a na kardiíčko :-) Opravdu mě to moc moc baví a užívám si to. Dala jsem si teď 4 dny volno, ale ono je to taky někdy fajn. Moc si stýskat po něčem, co milujete, abyste se na to pak mohli zase těšit. Znáte ten pocit? I od svého miláčka se někdy ráda oddálím. Třeba na víkend. Ne proto, že bych ho měla dost, ale proto, že si během té doby uvědomím, jak šťastná s ním jsem a jak moc se na něj zase těším. A stejné je to i se cvičením nebo zdravou rostlinnou stravou. Možná to zní jako divná přirovnání, ale prostě to tak je :-)


No a aby tenhle článek byl trochu pestřejší, proložila jsem ho svými aktuálními fotkami. Akutně potřebuju vlastní "progress zrcadlo" !! :-D Abych na sebe nebyla zase tak zlá, sice tuk jde dolů pomalu, někdy vůbec, ale v té posilce si to dávám pěkně a myslím, že ty výsledky jsou už vidět. Svaly rostou a tvarují se. A na to jsem pyšná. Aspoň vím, že to všechno, co dělám, není úplně tak pro nic za nic. Beru to jako zkoušky mojí vytrvalosti a věřím v den, kdy se to prolomí a já zase budu jen zářit.

Ale zároveň se chci věnovat i jiným věcem. Prioritám ve svém životě. Protože i když mě fitness neskutečně baví a dělá mě mnou, není to moje priorita. Chci být dobrá manželka a ta nejvzornější členka té mojí dvojčlenné rodiny, která je pro mě tím nejdůležitějším na celém světě. Chci se věnovat sama sobě i po jiných stránkách a rozvíjet se. Také pracovat na Veganza, našem obchůdku Veganza Store, který se tak velice slibně rozjíždí :-) Pomáhat a radit dalším lidem ohledně rostlinné stravy. Prostě všechno kolem těchhle aktivit, které mě nabíjejí a dělají šťastnou.

Doufám, že jsem vám svým dnešním vylíváním srdíčka moc neznudila. A slibuju, že brzy už přibudou články o mých trénincích, které jsem slibovala. Napíšu víc o cvičení, konkrétně o stravě a ještě mám naplánovaná nějaká další zajímavá témata ;-) A hlavně můžete mojí aktivitu sledovat i na Veganze a facebooku ;-)

Mějte se krásně!

Brzy se ozvu :-*

4 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Keď čítam tvoje články, ako keby som čítala o sebe. Trpím totižto rovnakým problémom ako ty. Popravde, nech robím, čo robím, chudnutie ide veľmi ťažko. Takisto som mala pred časom (skôr ako mi z toho nakoniec hrablo) nastavené 2fázové tréningy, konzultované s trénerkou, jedálničky a to všetko.. ale zhodiť? Nie a nie. Sem tam to trochu zošlo, ale poväčšine sa váha držala na 59 kg a nič. Pamätám si, že som raz zošla na 58,1 a tým to haslo. Nižšie som sa nedostala. Nakoniec nastal skrat, dala som si od cvičenia pauzu, od diéty, bohužiaľ do toho prišli isté problémy a tak to trvalo dlhšie ako som si priala a mne sa podarilo čosi nabrať. Teraz som sa to snažila zhodiť opäť, ale ostala som na mŕtvom bode. Ja som vcelku spokojná so svojim telom, akurát ma dosť trápi bruško. Som presne ten typ, čo má fajn nohy a zadok, ale tuk sa viaže na brucho (o bokoch sa ani baviť netreba, mám pocit, že ich nemám).
Diéta spôsobila, že čas od času mám sklony k prejedaniu sa, našťastie nie sú také časté. Je to dnes 2 deň, čo som sa rozhodla hodiť diéty za hlavu, chodiť do posilnovne len tak, pre radosť a opäť sa učiť jesť vyrovnane a zdravo. Pretože po 2 rokoch už okrem diéty inú stravu nepoznám. Dúfam, že keď sa toto zrovná a ja sa dám psychicky do poriadku, tak sa budem môcť spätne vrátiť k diéte a zhodiť posledných pár kíl, resp. centimetrov. :-)
A tebe veľmi držím palce, aby sa ti to podarilo čím skôr. Aby si bola šťastná a aby si opäť našla rovnováhu :)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Kati, rozmyslala som ako a co vlastne ti na totok napisat... som v podobnej situacii a mrzi ma ze ty moj vzor a tahac sa v tom tiez moces... na diete som od februara a tiez som dala dole len 4kg... najprv som vlnila, teraz 4.tyzden idem na 5-6 dnoch na velmi nizkych sachroch (50-60g aj so zeleninou) a 7.den "dozerem" - akoze doslova... denne makam 2-3hodiny bez dna pauzy :( a tie vysledky nie su podla mna k tomu adekvatne (nevim, myslim si a ot co si myslim s azhmotnuje :( uz na februarovom merani som bola na dolnej tukovej hranici a ak som isla o 4kg dole s vahou pri takom silovom treningu a maxime bielkovin, tak by som uz mala byt spokojna... paradoxne nie som) ...
Nech sa rozhodnes akokolvek, ci sa das do pohody a vypustis na chvilu dietovanie a prehnane zaoberanie sa fitnessom, alebo das este keto na par dni, vsetko bude spravne a dobre, lebo to bude tvoje rozhodnutie a bude to tak ako to bude pre teba spravne a kazdne rozhodnutie ta niekam posunie, z ktoreho budes cerpat skusenost do buducna... Ak budes dietovanie spajat s PPP, tak to tak bude, ako to nebudes spajat a "zmieris" sa s tym ze to nebude mat suvislost, tak to tak nebude... ak sa budes bat ist do keto s tym ze co ako to potom prezenies, tak aj v tom pripade to tak bude... co "naplanujes" to bude... Ak potrebujes k pohode "normalne" jedenie, tak v tedy ta pohoda pride... Neviem ci som to dost zrozumitelne napisala... ide o to ze vsetko to mas v hlave. Ak sa rozhodnes byt v pohode, ci drzis dietu alebo nedrzis, ci vlastne "chces" aby "zabrala" tak tak aj bude... ja som si otestovala sama na sebe, ze nic ine ako myslienkove pochody, pohodu nerobia... Ja stale dokola riesim svoje nohy a neviem si "pripustit" ze by mohli byt aj stihle... moze mi dokolecka okolie vraviet, ze ved si ok, ja pokial nie som stotonena sama so sebou, tak ok nebudem... tak sa to ucim a ucim :) Drzim pevne paste aby si to poriesila do spokojnosti :) Tvoja verna fanusicka Mata :)

Anonymní řekl(a)...

Také jsem se dostala do podobné situace, vpodstatě jsem nemyslela na nic jiného než redukci tuku, nárůst svalů a co kdy budu jíst. Byla jsem nervní, mrzutá a měla jsem toho plný kecky, doslova posedlost a čím víc jsem chtěla a dřela, tím víc to nešlo ... v poslední době jsem přestala počítat jídlo, držím se principu, jím, kdy mám hlad (3 větší jídla denně mi vyhovují víc než klasické fitness vysokofrekvenční stravování), z větší části se stravuji vegansky, cvičím podle svého pocitu. A touto změnou jsem se hodila víc do klidu, neřeším, kolik/čeho sníst, protože skutečný život není jen dieta a běh. Já se třeba snažím otěhotnět a mám strach, že dietováním jsem si pokazila metabolismus a hormonální rovnováhu ... třeba to i z tohoto pohledu přehodnotíš.
Neměla jsem sice takové soutěžní ambice jako Ty, jen se snažím být na sebe pyšná a líbit se sama sobě.
Myslím si, že Tvoje tělo je ve stresu a hladovění není cesta k úspěchu ... takže já hlasuji pro první variantu.
Musím ještě poděkovat za recepty na Veganze, používám je často a jsou skvělé a hlavně fungují :) Vendy

Unknown řekl(a)...

A mně si se smála před dvěma měsíci cca, že to s mojí dietou asi moc na podium nechci. Koukám, že to bude naopak. Ono by možná chtělo, přestat si to dělat dobré a jíst opravdu striktně. Nastavit tam pořádné výkyvy a vyšokovat to tělo trochu. Ale co já o tom vím. Já dlabu dvakrát týdně 800g sachrů a na stage nechci :D

Okomentovat